Stalo se vám někdy, že jste stáli ve frontě u pokladny, a když na vás konečně přišla řada, tak jste zjistili, že nemáte hotovost a platební karty v obchodě nepřijímají?
Mně se tohle stalo zrovínka nedávno. Cestou z práce jsem udělala malý nákup. Nervózně jsem přešlapovala ve frontě, než na mne přišla řada a v duchu jsem se viděla dávno doma. Zboží jsem suverénně položila na pult, otevřela peněženku… a nic. Hanbou rudá jsem zběsile počítala drobné, marně jsem hledala pětistovku, kterou jsem si do peněženky vložila večer před tím. Červená až za ušima jsem trapně zakoktala, že se omlouvám, ale bohužel nemám na zaplacení a chystala se odejít.
Když v tom ke mně přistoupila neznámá slečna. Vtiskla mi do dlaně potřebný obnos a zase se zařadila na konec fronty, jako by se nic nestalo. Nad mými díky jen mávla rukou.
Celá zmatená jsem vyšla na ulici. Dlouho jsem nezažila takovou laskavost. Neznámá slečna mi toho mrazivého, únorového dne, byla andělem. Často na ni myslím a v duchu jí děkuji. Pohladila mě po duši. Dala mi zase křídla.
Je úžasné potkat milosrdného Samaritána, když se dostanete do nesnází. Je krásné uvědomit si, že ačkoli žijeme ve velkém městě, nejsme si úplně lhostejní. A je dobré umět laskavost dát i přijmout.
A tak té slečně posílám svůj velký dík. Pokud si k ní můj vděčný pozdrav najde cestu, budu moc ráda. Její dobrý skutek mě totiž ještě pořád hřeje na duši.
Děkuji Ti, brněnský anděli.
A slibuji, že dobrý skutek pošlu dál.
