Nezapomenutelná cesta - den třináctý
Vzbudili jsme se až okolo osmé hodiny. Manžel v kuchyni připravoval anglickou snídani. Při té příležitosti zjistil, že některé elektrospotřebiče v bytě probíjejí. Elektroléčba zdarma. Oblékli jsme se do posledního čistého oblečení, které jsme šetřili na tento den a vyšli opět směrem ke katedrále. Vyšlápli jsme znovu ten veliký kopec, tentokrát zlehka, bez batůžků. Zařadili jsme se bez námitek do dlouhé fronty a čekali, až na nás dojde řada, abychom mohli do chrámu.
Přišli jsme na mši o hodinu dřív, ale stejně už na nás zbyla jen místa na stání. Ale jaká? Zrovna na nás vyšla místa mezi přední a zadní skupinou lavic. A tak jsme měli celý oltář jako na dlani. Na začátku mše kněz pozdravil poutníky z České republiky a mně zase tekly slzy proudem. Tak takové to je, když se vám splní dlouholetý sen. Tak krásné to je. Celou mši jsem šeptala slova díků. Děti se ke mně tiskly a já byla šťastná, že tady můžeme být spolu. Že jsme to zvládli. Mše utekla jako voda, najednou se před oltářem objevila skupina mnichů v červeném a já slyšela vzrušený šepot: Botafumeiro! Botafumeiro! A opravdu. Obrovská kadidelnice se houpala chrámovou lodí sem a tam a okouzlující vůně kadidla naplnila prostor.
Skončila mše. Ještě chvíli jsme poslouchali varhanní skladby a kostel se pomalu vylidňoval. Vstali jsme z klekátka a zařadili se do fronty, abychom i my mohli obejmout svatého Jakuba a dokonale tak završili naše putování. Celí roztřesení jsme vystoupali po malých dřevěných schůdcích a na krátkou chvíli se přivinuli k soše svatého Jakuba. Kolik poutníků ji již takto obejmulo? Kolik prstů se svezlo po vzácných drahokamech? Kolik slz zkropilo jeho zlatou pláštěnku?
Celí omámení jsme vyšli ven. Tak to je konec pouti. Ale já ho ještě neprožívám. Vím, že naše kroky povedou ještě dál. Jaká bude cesta na Konec světa? Dokážu tu pouť v sobě nakonec ukončit? Četla jsem o mnohých poutnících, kteří se nedokážou vrátit domů. Kteří putovní cestu nedovedou ukončit. Zvládnu to já?
Ale dnes je neděle, máme volný den. Nakoupili jsme drobné dárky pro naše kamarády a přátele. A co bychom si chtěli odvézt pro sebe my? Manžel nic nechtěl, jen koláč se svatojakubským symbolem, který jsme později snědli v parku. Já bych chtěla tričko, pomyslela jsem si. Děti také, a tak jsme si koupili čtyři trika se symboly naší poutě. Ještě se mi v obchodě velice líbily náušnice ve tvaru mušlí. Nebyly drahé, ale neměla jsem odvahu je chtít – každý si směl vybrat jen jeden dárek, přišlo mi nefér chtít víc.
Na chvíli jsme se znovu vrátili na prostranství před katedrálou, kam jsme včera celí upocení a zaprášení dorazili. Udělali jsme pár veselých fotek, tentokrát bez batůžků. Rozhlédli jsme se kolem, a koho jsme to neviděli? Naši mexickou známou! Vrhli jsme se nadšeně kolem krku a nemohli jsme se na sebe vynadívat. To je zázrak, že se znovu vidíme. Vyptávala se, kde může získat potvrzení o pouti – zrovna dorazila do Santiaga a brzy bude odlétat zpátky domů. Ani do chrámu se nestihne podívat. Bylo nám jí líto. A všech těch poutníků, kteří vycházejí přímo z letiště, aniž se podívali do Porta. Potom přijdou do Santiaga, vyzvednou si certifikát a do kostela ani nevkročí. Nezačnou, neskončí – je to dnes zvláštní svět.
Prošli jsme si staré město a vrátili se do parku. Prošli jsme ho křížem krážem, až bylo pozdní odpoledne a my dostali hlad. Obešli jsme několik obchodů a restaurací, ale všude bylo zavřeno, buď kvůli neděli anebo siestě. Sotva jsme pletli nohama a už se nám nechtělo nikam chodit. Rozhodli jsme se, že se vrátíme do bytu a dojíme zbytky z včerejšího nákupu. Trnuli jsme, aby bylo jídla dostatek, ale vyšlo to akorát a ještě jsme dali stranou potraviny na snídani.
Umyli jsme se, dali vyprat všechno prádlo, zahráli si karty a šli jsme spát. Děti zase usnuly, jako když je do vody hodí, ale my s manželem nemohli zaspat. Dopravní provoz byl větší než předchozí noci. Nakonec jsem to vzdala a šla si lehnout na lůžko do místnosti bez oken. Chyběl mi tam čerstvý vzduch a pořád jsem nemohla spát. Využila jsem nekonečné noční hodiny k tomu, abych v duchu znovu prošla celou naši poutní cestu a uvědomila si, co všechno mi přinesla. Jak moc obohatila můj život. Jak jsem vděčná, že jsem si mohla splnit svůj dávný sen.
Veronika Hamernikova
Nezapomenutelná cesta - závěrečná rekapitulace našeho putování
Kdybych si měla znovu vybrat, neváhala bych a vyrazila bych na cestu. Byl to jeden z nejkrásnějších zážitků mého života. Rodinné pojetí pouti přineslo nové výzvy i nové radosti, rozhodně to byl nejdokonalejší teambuilding.
Veronika Hamernikova
Nezapomenutelná cesta - den devatenáctý
Vracíme se do Porta ke starobylé katedrále, na místo, ze kterého jsme vyšli. Setkáváme se s poutníky, kteří právě odcházejí a přejeme jim šťastnou cestu. My se už vracíme domů. Jaké to bude, až zase otevřeme dveře svého bytu?
Veronika Hamernikova
Nezapomenutelná cesta - den osmnáctý
Poutník prý má ráno přivítat nový den na mysu Finisterra a uvědomit si, že od nynějška je již jiným člověkem. A pak je čas otočit se zády k oceánu a vrátit se do své domoviny a do svého každodenního všedního života.
Veronika Hamernikova
Nezapomenutelná cesta - den sedmnáctý
Blížíme se konci našeho putování. Mys Finisterre je už skoro na dosah. Dříve prý poutníci v cíli cesty pálili své šaty, aby ukázali, že se proměnili v nového člověka. A dnes večer budeme u majáku při západu slunce stát i my.
Veronika Hamernikova
Nezapomenutelná cesta - den šestnáctý
Ačkoli jsme po celé Camino putovali nádhernou přírodou, dnešní krajina byla nejkrásnější. Procházeli jsme úchvatnými národními parky, obdivovali jsme špičaté hory v dáli a odpoledne nás opět provázely výhledy na nekonečný oceán.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Hromadná nehoda u letiště blokuje Pražský okruh, jedno z aut je na střeše
Všechny složky integrovaného záchranného systému zasahovaly na 27. kilometru Pražského okruhu, kde...
Řidič auta taženého na laně si zamkl volant, neovladatelný vůz skončil v kolejišti
K neobvyklé nehodě vyjížděli policisté a hasiči na místo nedaleko Hanušovic na Šumpersku, kde...
Česko a Německo sdílí pohled na válku Ruska proti Ukrajině, řekl Pavel
Česko a Německo podle prezidenta Petra Pavla sdílí pohled na válku Ruska proti Ukrajině, na...
Čarodějnice bez ohňů? V části Česka vydali zákaz, hrozí požáry
Ve Středočeském kraji se od úterý nesmí zapalovat oheň, a to ani na zahradách v blízkosti lesa nebo...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 29
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 747x