Nezapomenutelná cesta - den třetí
Ráno jsme brzy vstali a rovnou zamířili k potravinám, nakoupit si něco dobrého ke snídani. Ale ouha, zrána bylo v centru města všechno zavřené. Děti protestovaly, nechtěly jít s prázdným žaludkem. Loudaly se podél pláže... a já si najednou všimnula, jak nás minulo pár lidí s papírovými pytlíky v rukou. Hm, to vypadá jako nějaká dobrota! Sledovala jsem, odkud vyšli a opravdu, byla tam malá kavárnička s pekárnou. Kafe jsem si kvůli dětem nedala (přece na mě nebudou čekat, než ho vypiju), ale pekárnu jsme vyplenili. Nakoupili jsme si velikou snídani a potom ji na pobřeží s chutí snědli. Cestou nás minulo pár prvních poutníků, někteří mladí s malými batůžky téměř běželi, staří manželé drželi promenádní tempo a my sledovali, koho všeho cesta pozvala na výlet. Některé z nich jsme později na dřevěných chodnících podél oceánu ještě dohnali.
Dnešní cestu jsem znala z fotografií a moc jsem se na ni těšila. Modré nebe, zářící sluníčko, zlatý písek a šumění moře. Nejraději bychom skopli tenisky a vrhli se do vln. Ale dnes
nemůžeme, dnes jsme přeci poutníci. Na batohy jsme umístili mušle, aby to o nás všichni věděli. Kochali jsme se proto pohledy na tu exotickou krajinu, plnými doušky nasávali slaný oceánský vzduch a kráčeli dál.
Dnes se stalo něco, co ovlivnilo celou mou další cestu – rozbily se mi hodinky, tedy jejich zapínání. Hodinky nedržely na ruce, několikrát jsem je chytla v letu a potom už nemilosrdně putovaly do krosny. Napřed jsem je nechávala nahoře boční kapsy a první den jsem na ně ještě občas koukla, ale postupně se v krosně propadaly na dno a po pár dnech jsem si na ně ani nevzpomněla. Až po návratu domů jsem si uvědomila, jaké to bylo požehnání. Trávit dny mimo limity času a prostoru, řídit se jen sluncem a únavou těla, byla to obrovská úleva. Když jsme se vrátili domů a já zase musela měřit čas na minuty, abych stihla tramvaj a doběhla včas do práce, s lítostí jsem vzpomínala na dny, kdy pro mě čas ztratil cenu a já byla svobodná jako pták.
Okolo poledne jsme dorazili do Esposende. Manžel už švidral hlady, a tak jsme zapadli do první voňavé kavárny. Tady jsem už kávu neodmítla. Chutnala výborně. Skvěle jsme se najedli, prošli se ještě jednou po nábřeží, nakoupili v potravinách prozíravě něco k večeři a vydali jsme se vstříc našemu třetímu ubytování do nedalekého Maru. Ten poslední kopeček v teplém letním dni nás úplně vyčerpal.
Naštěstí už bylo naše ubytování nadohled. Na přivítanou jsme dostali sklenku portského, dali si dlouhou sprchu, vyprali propocené oblečení, navečeřeli se, zahráli s dětmi Žolíka a padli do postýlek. Spali jsme skoro všichni jako dudci.
Veronika Hamernikova
Nezapomenutelná cesta - závěrečná rekapitulace našeho putování
Kdybych si měla znovu vybrat, neváhala bych a vyrazila bych na cestu. Byl to jeden z nejkrásnějších zážitků mého života. Rodinné pojetí pouti přineslo nové výzvy i nové radosti, rozhodně to byl nejdokonalejší teambuilding.
Veronika Hamernikova
Nezapomenutelná cesta - den devatenáctý
Vracíme se do Porta ke starobylé katedrále, na místo, ze kterého jsme vyšli. Setkáváme se s poutníky, kteří právě odcházejí a přejeme jim šťastnou cestu. My se už vracíme domů. Jaké to bude, až zase otevřeme dveře svého bytu?
Veronika Hamernikova
Nezapomenutelná cesta - den osmnáctý
Poutník prý má ráno přivítat nový den na mysu Finisterra a uvědomit si, že od nynějška je již jiným člověkem. A pak je čas otočit se zády k oceánu a vrátit se do své domoviny a do svého každodenního všedního života.
Veronika Hamernikova
Nezapomenutelná cesta - den sedmnáctý
Blížíme se konci našeho putování. Mys Finisterre je už skoro na dosah. Dříve prý poutníci v cíli cesty pálili své šaty, aby ukázali, že se proměnili v nového člověka. A dnes večer budeme u majáku při západu slunce stát i my.
Veronika Hamernikova
Nezapomenutelná cesta - den šestnáctý
Ačkoli jsme po celé Camino putovali nádhernou přírodou, dnešní krajina byla nejkrásnější. Procházeli jsme úchvatnými národními parky, obdivovali jsme špičaté hory v dáli a odpoledne nás opět provázely výhledy na nekonečný oceán.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Ukrajině nastává „nejtemnější hodina“. Začíná mluvit o jednání s Rusy
Premium Ukrajinské armádě se stále nedaří stabilizovat situaci na frontě a nálada v Kyjevě je čím dál...
Pivo za stovku a žádný kravský zvonec! Hokejové fanzóny před stadiony ožily
Fanzóny zaplnily stovky fanoušků oblečených do národních dresů, s pomalovanými tvářemi a...
Studenty zatčené na protestech pošleme do Gazy, navrhuje kongresman
Zatýkat studenty protestující proti Izraeli na amerických univerzitách je málo, rozhodl se...
Americké obrněnce dobývaly Libavou s podporou českých tanků
Formace amerických obrněnců Bradley narazí na dobře opevněné pozice nepřítele na nedalekém kopci a...
Svědkům Jehovovým sloužil i 48 hodin v kuse. Jsou hrozbou pro všechny, říká
Premium U Svědků Jehovových byl od narození. Během dospívání však začal dělat problémy, když se chtěl dívat...
Elektrikář do Německa
Arcon Personalservice GmbH
nabízený plat:
75 260 - 90 320 Kč
- Počet článků 29
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 747x