Nezapomenutelná cesta - den třetí
Ráno jsme brzy vstali a rovnou zamířili k potravinám, nakoupit si něco dobrého ke snídani. Ale ouha, zrána bylo v centru města všechno zavřené. Děti protestovaly, nechtěly jít s prázdným žaludkem. Loudaly se podél pláže... a já si najednou všimnula, jak nás minulo pár lidí s papírovými pytlíky v rukou. Hm, to vypadá jako nějaká dobrota! Sledovala jsem, odkud vyšli a opravdu, byla tam malá kavárnička s pekárnou. Kafe jsem si kvůli dětem nedala (přece na mě nebudou čekat, než ho vypiju), ale pekárnu jsme vyplenili. Nakoupili jsme si velikou snídani a potom ji na pobřeží s chutí snědli. Cestou nás minulo pár prvních poutníků, někteří mladí s malými batůžky téměř běželi, staří manželé drželi promenádní tempo a my sledovali, koho všeho cesta pozvala na výlet. Některé z nich jsme později na dřevěných chodnících podél oceánu ještě dohnali.
Dnešní cestu jsem znala z fotografií a moc jsem se na ni těšila. Modré nebe, zářící sluníčko, zlatý písek a šumění moře. Nejraději bychom skopli tenisky a vrhli se do vln. Ale dnes
nemůžeme, dnes jsme přeci poutníci. Na batohy jsme umístili mušle, aby to o nás všichni věděli. Kochali jsme se proto pohledy na tu exotickou krajinu, plnými doušky nasávali slaný oceánský vzduch a kráčeli dál.
Dnes se stalo něco, co ovlivnilo celou mou další cestu – rozbily se mi hodinky, tedy jejich zapínání. Hodinky nedržely na ruce, několikrát jsem je chytla v letu a potom už nemilosrdně putovaly do krosny. Napřed jsem je nechávala nahoře boční kapsy a první den jsem na ně ještě občas koukla, ale postupně se v krosně propadaly na dno a po pár dnech jsem si na ně ani nevzpomněla. Až po návratu domů jsem si uvědomila, jaké to bylo požehnání. Trávit dny mimo limity času a prostoru, řídit se jen sluncem a únavou těla, byla to obrovská úleva. Když jsme se vrátili domů a já zase musela měřit čas na minuty, abych stihla tramvaj a doběhla včas do práce, s lítostí jsem vzpomínala na dny, kdy pro mě čas ztratil cenu a já byla svobodná jako pták.
Okolo poledne jsme dorazili do Esposende. Manžel už švidral hlady, a tak jsme zapadli do první voňavé kavárny. Tady jsem už kávu neodmítla. Chutnala výborně. Skvěle jsme se najedli, prošli se ještě jednou po nábřeží, nakoupili v potravinách prozíravě něco k večeři a vydali jsme se vstříc našemu třetímu ubytování do nedalekého Maru. Ten poslední kopeček v teplém letním dni nás úplně vyčerpal.
Naštěstí už bylo naše ubytování nadohled. Na přivítanou jsme dostali sklenku portského, dali si dlouhou sprchu, vyprali propocené oblečení, navečeřeli se, zahráli s dětmi Žolíka a padli do postýlek. Spali jsme skoro všichni jako dudci.
Veronika Hamernikova
Nezapomenutelná cesta - závěrečná rekapitulace našeho putování
Kdybych si měla znovu vybrat, neváhala bych a vyrazila bych na cestu. Byl to jeden z nejkrásnějších zážitků mého života. Rodinné pojetí pouti přineslo nové výzvy i nové radosti, rozhodně to byl nejdokonalejší teambuilding.
Veronika Hamernikova
Nezapomenutelná cesta - den devatenáctý
Vracíme se do Porta ke starobylé katedrále, na místo, ze kterého jsme vyšli. Setkáváme se s poutníky, kteří právě odcházejí a přejeme jim šťastnou cestu. My se už vracíme domů. Jaké to bude, až zase otevřeme dveře svého bytu?
Veronika Hamernikova
Nezapomenutelná cesta - den osmnáctý
Poutník prý má ráno přivítat nový den na mysu Finisterra a uvědomit si, že od nynějška je již jiným člověkem. A pak je čas otočit se zády k oceánu a vrátit se do své domoviny a do svého každodenního všedního života.
Veronika Hamernikova
Nezapomenutelná cesta - den sedmnáctý
Blížíme se konci našeho putování. Mys Finisterre je už skoro na dosah. Dříve prý poutníci v cíli cesty pálili své šaty, aby ukázali, že se proměnili v nového člověka. A dnes večer budeme u majáku při západu slunce stát i my.
Veronika Hamernikova
Nezapomenutelná cesta - den šestnáctý
Ačkoli jsme po celé Camino putovali nádhernou přírodou, dnešní krajina byla nejkrásnější. Procházeli jsme úchvatnými národními parky, obdivovali jsme špičaté hory v dáli a odpoledne nás opět provázely výhledy na nekonečný oceán.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Za výbuchy ve Vrběticích stojí Rusko. NCOZ kvůli nespolupráci kauzu odložila
Kriminalisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) odložili případ výbuchů skladů...
Macron nabízí sdílení jaderných zbraní pro obranu EU, nechce být vazalem USA
Důvěryhodná evropská obrana by měla jít nad rámec ochrany, kterou už poskytuje Severoatlantická...
MF DNES má nominaci na Novinářskou cenu. Zaujal rozhovor s trampem na koni
Nadace OSF zveřejnila seznam nominovaných na Novinářskou cenu 2023. V soutěžní kategorii Regionální...
Náraz do stromu odmrštil auto přes silnici, řidička nadýchala více než promile
Opilá řidička havarovala v sobotu nad ránem na Jindřichohradecku. Po několika nárazech do stromů...
- Počet článků 29
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 747x